Požár vzal 8členné rodině domov

Jmenuji se Emilie, a když mi bylo 17 let, narodili se mí nejmladší bratři, Boris a Viktor. Už podle jmen je jasné, co jsou zač, rebelové a lumpíci, ve 4 letech jim byl diagnostikován autismus a středně těžké mentální postižení. Bylo to dost náročné, problémy s přijetím do školky, s prací mamky s taťkou, oba jsou zdravotníci, tak dělají služby a doma se dost střídají. Já už odešla na VOŠ, a tak bráchové Jan, Hugo a Hubert pomáhali, jak mohli.

Před 4 dny jsem se vzbudila a v mém telefonu byla smska od mamky: „Doma hořelo.“

Tu noc byli kluci doma sami, tak spali v přízemí v ložnici všichni spolu. Kolem 3. hodiny v noci je vzbudila silná rána z podkroví. Prasklo okno, asi ohněm nebo silným teplem z ohně. Kluci sebrali psy a šli volat pomoc. Přijeli hasiči a záchranná služba včetně taťky. Shořela třetina domu, a co z něj zbylo, je prolité vodou. Snažíme se zachránit co jen jde, přátele a známí nám pomáhají odklidit trosky a balit věci, které přežily.

Moje rodina teď bydlí v podnájmu v malém baráčku.

Udělat domov zase domovem bude stát nejen hrozně moc práce a času, ale také peněz, a tak já i celá má rodina budeme moc vděční, za každý příspěvek, který půjde na opravu domu po požáru.

Dům koupili moji rodiče krátce po mém narození. Byl to starý statek v malé vesničce na Vysočině – jejich velký sen. Moc už si to nepamatuji, ale z fotek vím, že statek neměl žádná okna, místo nich byly pouze díry ve zdech, a na zemi byla hlína. Moji rodiče jsou trochu blázni a rozhodli se z téhle zříceniny udělat domov.

Prvních několik let jsme bydleli v nájmu ve vsi, protože statek byl neobytný. Vyměnila se střecha, dala se okna a dům se začal pomalu probouzet. Když mi byly 3 roky, narodil se můj první bráška Honzík. Netrvalo dlouho a stěhovali jsme se do 2 místností, jedné velké, která sloužila jako obývák i ložnice a druhá byla kuchyně.

Když byla zima, koupala nás mamka v černé plastové vaničce, protože v naší tehdejší koupelně byla strašná zima. Taťka v tu dobu byl málo doma, protože hodně pracoval, aby byly peníze na barák, byla to nekonečná práce.

Jako malou mě táta bral nahazovat zdi, prý jsem v tom byla moc dobrá, společně jsme i obložili celou koupelnu.

Moji rodiče toužili po velké rodině, a tak je nás 6 sourozenců. Měli jsme jednu dobu i malý statek, kravičku, slepice, sezóně dokonce husy a prasata.

Pomozte prosím mé rodině s opravou domu, na kterém se moji rodiče tolik nadřeli, a který byl pro nás všechny domovem.