„Doma upadá do beznaděje.“ Pomoc pro nevidomého Matouše

Velké poděkování za pomoc, laskavost a velkorysost

Všem známým i neznámým dárcům, kteří mají velké srdce a podpořili Matouše finančně i psychicky bychom chtěli opravdu upřímně poděkovat za jejich velkorysost. Podařilo se vybrat více než polovinu.

Díky vám se mohl Máťa zůčastnit už několika výletů pro lidi s handicapem a už se těší na letní tábor s báječnou organizací Sestry v sukni, který je pro něho vždycky světýlkem, které ho táhne dopředu.

Kdybychom mohli, ukloníme se i před všemi dobrými lidmi z facebookových skupin z Prahy šest, kteří nám neuvěřitelně pomohli, když nám před týdnem nějaká „dobrá duše“ opravdu velmi originálním způsobem poškodila. Ale ukázalo se, že všechno zlé bývá pro něco dobré a ta tsunami laskavosti a dobré energie, která nás vzápětí zaplavila, mi doteď vhání slzy do očí.

Z CELÉHO SRDCE DĚKUJEME A DOUFÁME, ŽE I MY BUDEME JEDNOU VŠECHNO NĚJAK VRÁTIT.

Přejeme krásné prázdniny!

Obavy z nejisté budoucnosti, nedostatek sociálních kontaktů a marné vyhlídky na zlepšení dovedly Matouše do stavu, kdy se rozhodl, že nechce žít. Dva dny před Velikonocemi, které měla celá rodina strávit v přírodě, se rozhodl, že se zabije. Jen „díky“ tomu, že nevidí, se jeho mamince podařilo zabránit nejhoršímu. Mladší bratr mezitím zavolal záchranku a Matouš odjel před svátky do nemocnice, kde strávil svátky a je tam dosud.

Těžko, či spíš vůbec, si dokážeme představit pocity mladého muže, který nikdy nepoznal, jak vypadá svět, přátele, či spíš známé může najít jen prostřednictvím příbuzných a je zcela odkázaný na jejich pomoc a podporu. Péče o něj ale zabírá jeho mamince tolik času, že nemůže vydělávat tak, jak by chtěla, aby mohla synovi opatřit sociální a rehabilitační služby, které by si přál a zasloužil.