Auto pro Lukášovy cesty do školy a naterapii

Jsem Tereza, maminka 14letého Lukáška, který hned po porodu musel bojovat o svůj život. Byl několikrát oživován, ale po 10 dnech umělého spánku se zázračně vzchopil a mě to nabylo neskutečnou energií a nadějí v normální život. Po 2 měsících jsme byli propuštěni do domácí péče.

Syn se potýká s diagnózou dětský autismus, těžké mentální postižení a hyperkinetický syndrom.

Lukášek chodí do 7 třídy speciální školy, která je od nás vzdálená 30 km, a kam denně dojíždíme. Dále jezdíme do Prahy (100 km), na terapie do Centra Terapie Autismu a k lékařům. Luky také moc miluje hory, jezdíme tam občas na výlety.

Naše auto už po letech dosluhuje. Potřebujeme pořídit jiné, abychom mohli dál jezdit do školy a na terapie.

Lukášek má ještě další dva sourozence, Davídka (7 let) a Aničku (4 roky). O děti se starám sama. Koupit auto, aby nám dlouho vydrželo, je absolutně nad moje možnosti. Splácím hypotéku na bydlení a další půjčku bych už neměla z čeho splácet.

Ráda bych pořídila auto, kterému můžeme důvěřovat a do kterého se všichni vejdeme. Cena se bohužel pohybuje okolo 600 000 Kč. V březnu podáme novou žádost o příspěvek na auto, doufáme, že nám úřad práce přispěje. Kamkoliv jedu, musím brát sebou všechny děti - ty mladší mi bohužel nemá kdo hlídat.

Lukášova cesta

Syn v důsledku postižení ze začátku vůbec nerozuměl řeči, ani dění kolem sebe. A tak jsem se musela začít hodně vzdělávat a aktivně vyhledávat pomoc. Nejprve jsme používali obrázky, abychom se spolu domluvili, a také jsme začali s terapií. Zúčastnili jsme se pobytu pro rodiče s dětmi s autismem, kde nás oba učili mimo jiné, jak rozvíjet hru a sociální dovednosti, a hlavně jak chodit na vycházky. Luky se bál úplně všude, bál se budov, bál se jít polní cestou, bál se všude a všech. To jsme velmi dlouho nacvičovali a vyplatilo se vydržet.

Také jsme v té době začali jezdit na různé terapie, které nám velmi pomáhají. Péče o Lukáška je náročná nejen kvůli komunikaci a porozumění různých běžných situací, ale i protože Luky je velmi pozadu i v sebeobsluze. Stále potřebuje pomoci při oblékání a veškeré hygieně. Stále se učíme být bez plen na noc, stále se učíme říct si o pomoc na toaletě, anebo když cokoliv nejde. Stále se spolu učíme a učit se budeme dál. Ale pořád jdeme dopředu. A to je pro mě obrovskou motivací.

Předem děkuji všem za jakýkoliv dar. Moc nám tím pomůžete pokračovat v naší cestě za tím, aby Lukáš byl jednou co nejvíce samostatný. Děkujeme, že nás na té cestě kus svezete.