AML Leukemie wtf ?!

Je vážně těžké vystinout pocity, které prožívá milující rodič takto nemocného dítěte. Dítěte, které Vám umírá pomalu před očima.

Toto téma bylo pro mne uplné tabu, jelikož jsem se vyhýbala už jen čtení nadpisu takového článku. Čím méně jsem o tom věděla, jako bych doufala, že mě nic takového nikdy nepotká. A přeci...

I když jsem měla krásnou a vždy zdravou holčičku, stačila jedna návštěva u lékaře, kvůli malichernosti jako je prostý opar a rázem se začala zhmotňovat má noční můra. Přišlo to jako rána z čistého nebe. Mužu s jistotou říct, že si tu chvíli budu detailně pamatovat do konce života. Náš život se také ve všech ohledech zcela změnill. Jednoho dne mám zdravé dítě a o pár hodin později jedem urgentně sanitkou do Motola, kde jsme také strávili další rok bojem o záchranu života mé drahé Niny.

Léčba byla neskutečně náročná a to po všech strankách. Život, který jsme doposud obě žili, jako by nebyl. Všechnu pozornost, energii, čas, finance, zkratka upně vše jsem věnovala jen k záchraně Niny. Nicméně i přes toto všechno úsilí, to nebylo dost.

Když mi zhruba po půlroční léčbě lékaři sdělili, že chemoterapie, které ji jsou aplikovány nejsou zcela učinné a je nevyhnutelná transplantace kostní dřeně, myslela jsem, že je to náš konec. Nina umírala a čas se núprosně krátil. Testování všech dárců kostní dřeně bylo přímo nekonečné, ale vhodný pro Ninu však nikdo nebyl. Nezbylo nic jiného, než risknout toho nejméně nevhodného, kterým byla její teta. Nebyla ideálním dárcem, ale lepšího zkrátka nebylo a mohli jsme tedy jen doufat v zázrak.

A ten se skutečně stal.Léčba zabrala a transplantace byla úspěšná. Následně byla Nina propuštěna do domácí péče po více jak roce pobytu v Motole. Vyhráno ale určině není, léčba i nadále pokračuje ambulantně, je nutné dojíždět pravidelně na odebírání kostní dřeně do Motola a dodržovat striktně hygienická pravidla i bezbakteriální diety. Náš život nebude už nikdy jako dřív, následky si z tohoto pekla obě bereme do konce života. Má malá Nina bohužel i ty zdravotní, kde si dlouhý boj vzal svou daň.

I když vím, že není boj zcela u konce, jsem neskutečně vděčná, že je má drahá Nina doma a i když pomalu, vše se obrací k lepšímu.

Za úsměv, který se ji opět vrací do tváře, to stojí.

Do Motola stále dojíždíme na pravidelné kontroly, ale komplikuje nám dopravu neustále porouchané auto.

Proto by jsme peníze použili na větší opravu, nebo koupi jiného auta.

Děkujeme….