Doplacení automobilu pro Romana s roztroušenou sklerózou

Jmenuji se Roman a je mi 50 let. Od svých 30 let, kdy jsem téměř dočasně oslepl na jedno oko, mám diagnostikovanou nemoc centrálního nervového systému – roztroušenou sklerózu. Tato nemoc má velmi individuální průběh, obecně se však poměrně dlouhou dobu projevuje dvěma fázemi, které se nepravidelně střídají. Ve fázích zvaných ataky nemoci dochází k zhoršení možnosti ovládání končetin, zejména dolních a k dalším komplikacím, které způsobují poškozené obaly nervových vláken. Nemoc je chronická a postupem času dochází k jejímu zhoršování.

Po 20 letech od jejího diagnostikování jsem po různých epizodách nemoci ve stavu, kdy jsem vlastními silami s obtížemi schopen ujít okolo maximálně 200 metrů v kuse a kdy mě nohy „přestávají poslouchat“. Vše záleží na tom, jaký je den – jsou i ty lepší, kdy se celý den cítím vzhledem k možnostem relativně dobře. Ovšem takových je spíše menšina.

Každodenní činnosti, jako je nákup v nejbližší samoobsluze, návštěva pošty či lékaře atp., které jsou pro běžného člověka „hračkou“ pro mě znamenají vypjaté akce, které jsou vyčerpávající a vzhledem k omezenému tempu i časově náročné. Následky nemoci se v průběhu let neustále pomalu zhoršují.

Bohužel nám však již dosloužil starý automobil, který byl pro mou pohyblivost a cesty za lékaři alfou a omegou.

Starší automobil jsem si pořídil z příspěvku na motorové vozidlo, který mi byl vzhledem k mému zdravotnímu stavu bez výhrady v roce 2007 přiznán ve výší 90 tis. Kč a zakoupil jsem starší, bazarový vůz. Bohužel však byly v roce 2010 „mávnutím úřednického proutku“ upraveny podmínky pro přidělení tohoto příspěvku tak, že jsem již neměl nárok na pozdější příspěvek na jeho opravu (velmi brzy se projevila závada motoru u bazarového vozu). V současnosti, po podání dvou žádostí, tedy nemám na příspěvek nárok, paradoxně i přesto, že se má nemoc od té doby ještě zhoršila.

Vzhledem ke konkrétnímu vývoji mé nemoci a každodenním změnám stavu jsem od svých 35 let v plném invalidním důchodu a jsem držitelem průkazu ZTP. Přesto jsem na život nerezignoval. Mým snem bylo založit rodinu a vychovat děti v nejlepším duchu rozvinutých osobností. Svou veškerou dostupnou energii jsem investoval tímto směrem a souběžně s rodinnou podporou jsem vystudoval dva vysokoškolské obory – žurnalistiku a moderní dějiny. Dnes máme s manželkou Zuzanou, která je zaměstnána jako porodní asistentka, 2 syny, 15letého Milana a 12letého Matěje. Jsou to šikovní kluci, kteří jsou aktivní ve škole i mimo školu.

Vzhledem k rodinným příjmům a výdajům nejsme schopni na automobil ušetřit z vlastních prostředků. Od jiných nadací jsme již získali 150 000 Kč a sbírka je vypsaná na doplatek.

Automobil mi pomůže nejen s vlastní mobilitou, ale také se aktivněji účastnit rodinného života.

Děkuji.