Loňský rok byl nejtěžším obdobím mého života. Stále se z něj vzpamatovávám. Zažívala jsem pracovní vyhoření a finanční krizi, když přišla další rána – onkologická diagnóza. To bylo v říjnu 2024.

Měla jsem rakovinu děložního čípku.

Konec roku jsem strávila po nemocnicích. Následovala série vyšetření, nejistých lékařských zpráv a dlouhé čekání na výsledky. Vše završila prosincová operace – radikální hysterektomie. Nejprve to vypadalo, že zákrok ani nebude možný. Po odstranění dělohy, vaječníků a uzlin jsem se však z onkologie nakonec dostala s dobrými výsledky, bez nutnosti chemoterapie (i když až do ledna nebylo nic jisté).

Celou tu dobu mě držela moje zvířecí rodina – pejsek a tři kočky. Během léčby jsme k sobě přilnuli ještě víc, byli jsme téměř nerozluční.

Další bolest přišla letos v létě, když mi má psí parťačka odešla do nebe. Jí rakovina bohužel dostala měsíc po stanovení diagnózy.

S jejím srdcem se zastavil motor mého života a já se nervově zhroutila. Zatím marně hledám cestu, jak žít dál bez ní. Jen vím, že nějak musím.

Jak sbírka pomůže?

Nevím, jak dál. Po rakovině jsem v lednu nastoupila na psychiatrii, ale ztráta mé psí kamarádky mě znovu úplně položila. Potřebuji čas – na zotavení, na přijetí všeho, co život přináší… i bere.

Od onkologické diagnózy neřeším jen uzdravení a překonávání strachu, který nemoc přinesla, ale i každodenní existenční nejistotu. Každý měsíc znovu počítám, jak zaplatím nájem, jídlo, krmivo a základní potřeby pro sebe i své zvířecí společníky. K tomu všemu musím zvládat lékaře, úřady a byrokracii.

A aby toho nebylo málo, teď se přidaly i zdravotní problémy mého dvanáctiletého kocoura – selhávají mu ledviny, a tak potřebuje speciální veterinární péči, krmivo a léky.

Za jakoukoliv podporu budu nesmírně vděčná.