Pomozme opuštěným dětem najít chybějící kousky jejich skládačky. Pomozme jim jít dál

I když to mnozí z nás považují za samozřejmost, mít mámu a tátu je asi to největší štěstí, které můžeme mít. V naší zemi žijí tisíce dětí bez rodičů. Trend snižování počtu dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech je rok od roku úspěšnější. Jen v loňském roce žilo za zdmi ústavů kolem osmi tisíc dětí, zatímco v rodinách pěstounů už téměř třináct tisíc. Možná, že jde o rodiče náhradního, přesto je to pořád náruč, která je vždy připravená se otevřít, pochovat, vyslechnout, poradit, utěšit... na což v ústavech kapacity bohužel vždy nejsou. Zdá se tedy, že je doba empatické a osobní výchově dětí příznivě nakloněná, přesto tu pořád chybí důležitý aspekt. Každý z nás potřebuje znát svou minulost, aby mohl v klidu přijmout přítomnost a prožít budoucnost. A právě proto je tu spolek Rozum a cit, který usiluje o vznik Knihy života.

„Kniha života je vlastně psychoterapeutická metoda s určitým sledem kroků a daným postupem, ke které jsou některé podklady již předpřipravené či doporučené. Někteří pěstouni zvládají Knihu života s dítětem tvořit sami na základě podpory terapeuta, ale naše sbírka a práce terapeutů z našeho spolku Rozum a Cit cílí především na rodiny, které potřebují, aby s dětmi dělal Knihu života terapeut, protože pro pěstouny je to z nějakého důvodu náročné. Nemají kompetenci, sami se potýkají se složitou rodinnou historií, a podobně.” Vysvětluje podrobnosti vzniku Knihy života manažerka projektu Silvie Horká.

Pomozte dětem v pěstounské péči poznat mámu a tátu
14 %

Pomozte dětem v pěstounské péči poznat mámu a tátu

„Osobně si myslím, že to smysl má. Vím, že podobné knížky vedou i přechodní pěstouni pro děti, co jdou do adopce nebo do dlouhodobé péče. Ale tady se jedná spíš o rozvoj dítka v období, které bylo u nich a většinou se jedná o miminka. Určitě je pro děti dobré, aby znaly své kořeny, protože každý chce o sobě vědět co nejvíce, i když to nemusí být jen ty hezké věci. Pokud to vezmu z mé osobní zkušenosti, tak Tomášek je nyní u nás pouze 1,5 roku. Dostal se k nám v 5 letech, a tedy už si dost věcí pamatuje. O své biomamince mluvil vždy hezky a měl jí rád, ale mezi řeči vzpomněl, co dělali, kde byli a s kým…On to špatné neviděl a vytěsňoval. Na druhou stranu podvědomě si vše hlídá a snaží se mít o všem přehled. Cizí lidi k nám moc nechce pouštět a vidět muže v mé blízkosti je hned problém. I když se pořád zlepšuje a zklidňuje. Pořád se ujišťuje o tom, že ho mám ráda, i když zlobí.” Líčí svůj pohled na plánovaný vznik Knihy života maminka a pěstounka Alena Mišurová, která má vedle svého staršího syna v pěstounské péči malého chlapce, a právě má požádáno ještě o holčičku.

I ona založila na znesnáze21 sbírku, aby dětem zajistila jejich potřeby. I ona se potýká jako samoživitelka pěstounka a maminka se současnou nelehkou situací, nicméně našla s velkou vděčností pomoc v laskavosti druhých díky štědrosti dárců, kteří mají srdce na pravém místě. O tom svědčí i jeden ze vzkazů ve sbírce od dárkyně Šárky, ve kterém stojí: „Fotbalové maminky si musí pomáhat!"

Dvacet hodin skládání střípků z minulosti ukazuje dětem jasněji obrysy přítomnosti. Práce terapeuta ale něco stojí

Terapeut tráví s dítětem v rámci deseti sezení zhruba dvacet hodin, při kterých ho provádí citlivě celým procesem tvorby a pomáhá mu Knihu života připravit. Každá kniha je jiná, je šitá „na míru“, děti do ní kreslí, vyrábějí, fotografují a kreativně s ní pracují tak, jak je jim blízké. Rozum a Cit má v týmu takové terapeuty, kteří dokáží děti podpořit v budování jejich identity a hledání rodinné historie. Honorář za sezení je pět set korun. Cílová částka sbírky na znesnáze21 tedy dokáže pokrýt náklady na vznik Knihy života pro dvacet dětí. „Osobně si myslím, že to smysl má. Vím, že podobné knížky vedou i přechodní pěstouni pro děti, co jdou do adopce nebo do dlouhodobé péče. Ale tady se jedná spíš o rozvoj dítka v období, které bylo u nich a většinou se jedná o miminka. Určitě je pro děti dobré, aby znaly své kořeny, protože každý chce o sobě vědět co nejvíce, i když to nemusí být jen ty hezké věci. Pokud to vezmu z mé osobní zkušenosti, tak Tomášek je nyní u nás pouze 1,5 roku. Dostal se k nám v 5 letech, a tedy už si dost věcí pamatuje. O své biomamince mluvil vždy hezky a měl jí rád, ale mezi řeči vzpomněl, co dělali, kde byli a s kým…On to špatné neviděl a vytěsňoval. Na druhou stranu podvědomě si vše hlídá a snaží se mít o všem přehled. Cizí lidi k nám moc nechce pouštět a vidět muže v mé blízkosti je hned problém. I když se pořád zlepšuje a zklidňuje. Pořád se ujišťuje o tom, že ho mám ráda, i když zlobí.” Líčí svůj pohled na plánovaný vznik Knihy života maminka a pěstounka Alena Mišurová, která má vedle svého staršího syna v pěstounské péči malého chlapce, a právě má požádáno ještě o holčičku.

Mamince a pěstounce: fotbalové soustředění pro syna Dana
104 %

Mamince a pěstounce: fotbalové soustředění pro syna Dana

„Podle mě samozřejmě přijde i období, kdy si bude chtít vše ověřit, případně se s matkou sejít. Ví, že má sourozence, takže pokud by byla knížka, kde by dětičky měly tyto informace, bylo by to určitě moc fajn. Bylo by ale podle mně dobré tam mít uvedeno základní informace o původu a poměrech odkud pochází a nejen jejich rozvoj v nové rodině.“

A právě na to Kniha života cílí, právě o to pracovníci spolku Rozum a cit usilují: „V uplynulém roce jsme měli díky finanční podpoře MHMP možnost nabízet našim klientům psychoterapeutickou pomoc. Jednou z forem byla podpora vybraných rodin při práci se životním příběhem dítěte, konkrétně při práci na Knize života. Jsme přesvědčeni, že vytváření Knihy života může pomoci při budování zdravé identity dítěte. Domníváme se, že aby mohlo dítě prožívat přítomnost a být schopno plánovat budoucnost, musí znát svou minulost.

Souhlasíme s odborníky, kteří se shodují na tom, že práce na Knize života může mít pro dítě mnoho pozitivních přínosů. Mezi ně patří již zmíněná podpora zdravé identity, porozumění vlastní historii, schopnost dítěte podělit se o svou minulost s okolím, realistický pohled na svojí historii, náhled jak události z minulosti ovlivňují chování dítěte v přítomnosti, otevření témat ztrát a opuštění, podpora sebevědomí a sebe-hodnoty dítěte, vytvoření pocitu bezpečí a stálosti pro dítě, podpora vazby mezi dítětem a pečující osobou,” vysvětluje Silvie Horká ze spolku Rozum a cit, který spolupracuje s pěstouny z nejrůznějších životních cest a příběhů.

Například ten paní Věry, která je zároveň biologickou babičkou dvanáctiletého Lukáše, o kterého se maminka nedokázala kvůli drogové závislosti postarat. Nechala ho hned po porodu v péči své matky a nikdy o chlapce vážnější zájem neprojevila. Jeho otec zemřel, když byl Lukáškovi rok. Pěstounka požádala o pomoci při práci na Knize života, o které se dozvěděla na vzdělávacím semináři. Při jednom ze sezení se připojila Lukášova matka. Podělila se o dojemný příběh, jak v těhotenství pro syna vybírala jméno, sdělila některé detaily o otci a na žádost Lukáše se spojila s jeho matkou, Lukášovou druhou babičkou. Chtěl fotky, které by mu umožnily otce alespoň trošku poznat. Babička Lukáše pozvala na první návštěvu v jeho životě. Dodnes jsou v kontaktu.

Pěstounem se může stát i jednotlivec, důležité je hlavně zázemí a láska

Kompletní rodina není podmínkou pro získání dítěte do pěstounské péče. Důležité jsou předpoklady žadatelů o pěstounskou péči (stabilita, zralost, schopnost sebereflexe a podpory specifických potřeb dětí v náhradní rodinné péči). Spolek Rozum a cit eviduje mezi pěstouny také registrované partnery ( dva muže žijící společně, vychovávají sourozenecký pár. Děti k nim přišly, když jim byl rok z přechodné pěstounské péče ). V některých rodinách jsou pěstouni oba manželé/partneři, někde pouze jeden. Tím nejdůležitějším měřítkem je vždy péče a láska. Pokud žadatel projde úspěšně sociálním šetřením ze strany OSPOD, psychologickým posouzením a vzděláváním, je zařazený do Evidence Krajského úřadu a pak už jen čeká. Celá procedura trvá přibližně jeden rok. Pěstouni mají následně povinnost každý rok splnit 24 hodinové vzdělávání o výchově dítěte. Pro zájemce o pěstounskou péči existuje na portálu MPSV osvětové video tom, jak taková žádost probíhá.

I cesta je cíl. Sestavování Knihy života pomáhá dítěti vedle minulosti a budoucnosti hlavně se samotnou přítomností

Pokud se podaří spolku Rozum a cit cílovou částku sbírky od dárců získat, cesta k samotné knize nebude dlouhá. Do ruky by se vybraným dětem měla dostat nejpozději za tři čtvrtě roku, protože setkávání terapeuta s dítětem mají většinou frekvenci dvakrát do měsíce. Samotné zjišťování detailů o své minulosti, sourozencích a rodičích může zodpovědět nespočet nevyřčených a bolavých otázek a uklidnit rozbouřenou vodu, ve které se dítě bez rodiny snaží chytat každého stébla.

Až budete přemýšlet, zda-li přispět, zda-li má taková Kniha života skutečně smysl, možná stačí zavřít oči a vrátit se do dětství. Představit si sebe v jejich kůži. Pak oči otevřít a podívat se na svoje děti, připustit si nejhorší scénář a přemýšlet o tom, co bychom si pro ně přáli, když tu nebudeme. Děti jsou to nejkřehčí, co máme. To nejdůležitější v našem životě. A to samé pro ně znamenáme my. Mají nás. Tisíce českých dětí ale takové štěstí nemají. Mají ve svém puzzle hromadu chybějících dílků, bez kterých obraz sebe sama a svého života nedokážou vidět.

A právě my jim můžeme pomoc kousíčky z toho ztraceného zase najít, potřebný obraz dokončit a jít se zdviženou hlavou dál.

Moc děkujeme!